Plánované akce se mohou z organizačních důvodů posunout – případně zrušit. Některé akce jsou určeny jen pro nejstarší děti. Sledujte změny v termínech!

Květen 2024

13. 5. – dopoledne – Focení předškoláků na tablo – předškolní děti

Přivítací 
Na zemi spolu sedíme, 
za ruce se držíme. 
Popřejem si dobrý den, 
at je každý spokojen. 
Ať jsme spolu všichni rádi, 
vždyť jsme přece kamarádi. 
Dobré raníčko, ahoj sluníčko!!! 

Kamarádská (v kruhu) 
Kdo jsi kamarád, tak pojď mi ruku dát. 
Kdo jsi kamarád, tak pojď si povídat. 
Kdo jsi kamarád, tak pojď si hrát, 
uvidíš, že budeš rád, 
že svět můžeme objevovat. 

Podzim 
Ve známost se nyní dává, 
na podzim listí opadává. 
Šu-šu, šumí větvičky, prý naplní košíčky. 
Sluníčko se raduje, drak s větrem tančí. 
Hop-cup, hop-cup tralala, 
podzim dary rozdává. 
Nesu chladné počasí! 
Ranní mlhy, kapky deště, 
chcete k tomu vítr ještě? 
Namaluji listy stromům, 
pak je sfouknu na zem k domům, 
udělám z nich nakonec 
pěkný pestrý koberec. 

Zahrádka 
Když vejdeme za vrátka, 
čeká na nás zahrádka. 
Volají stromy ze zahrady: 
„Pospěšte si, my jsme tady! 
Máme zralá jablíčka, 
těžká naše větvička.“ 
Vylezeme po žebříčku, 
natrháme do košíčku. 

Podzimní usínání 
Zas už je tu podzim,děti. 
List ze stromu dolů letí. 
Vítr si s ním pohrává, 
pavučinou zamává. 
Den se krátí, noc se dlouží, 
všude kolem plno louží.  
Občas svítí sluníčko, 
už jen skromně, maličko. 
Příroda se k spánku chystá, 
pro sníh už je dosti místá. 
My teď taky půjdem spát. 
Zítra si zas budem hrát. 

Dešťové kapičky 
Dešťové kapičky dostaly nožičky, 
kap, kap, kap, kap 
kap, kap, kap, kap. 
Kapaly po plechu, dělaly neplechu, 
kap, kap, kap, kap, 
kap, kap, kap, kap. 
Kocour spal v okapu, kaply mu na tlapu, 
kap, kap, kap, kap, 
kap, kap, kap, kap. 

Měsíce 
Leden na rampouchy hrál, 
Únor posune den dál. 
Březen trávu tlačí vzhůru, 
duben barví stromům kůru. 
Květen barevný má fráček, 
červen zpěvavý je ptáček, 
červenec je léto u vody, 
srpen  prázdninové příhody. 
Září – škola volá zas, 
říjen podzimní je čas, 
listopad – spí zahrádka, 
prosinec je pohádka. 

Těšíme se na Mikuláše 
Mikuláši, Mikuláši, 
na tebe se těšíme, 
že jsme hodné děti byly 
a poslouchat umíme. 
Přijď se na nás podívat, 
můžeme ti zazpívat 
nebo přednést básničku, 
zůstaň u nás chviličku. 

Dva mrazíci 
Honili se dva mrazíci, 
honili se po ulici, 
ke komu, ke komu, 
přidáme se k někomu. 
Mráz volá, pojďte ven, 
cestička je pod sněhem, 
mráz volá pojďte ven, 
zima je tu. 

Kalamita 
Něco letí z nebe dolů, ale hned to taje. 
Na zem spadla bílá vločka, na zimu si hraje. 
Chvíli ležela, nevydržela, 
jedna vločka sama totiž zimu nedělá. 
Zafoukalo od severu, to vám byla síla! 
Vloček spadlo milióny a země je bílá. 
Do fujavice, dáme čepice. 
Sněhu fůra, pluhy pluží všechny silnice. 
Nelétají letadla a stojí všechny vlaky. 
Zamrzají autobusy, my mrzneme taky. 
Auta nejedou, po svých lidi jdou, 
pěšinkou, co vyšlapali, pěkně za sebou. 

Hodinky 
Hodinky – nejsou žádné chudinky. 
Mají pilné ručičky a ukazují čas. 
Ta maličká ručička 
ukazuje číslička. 
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, 
šest, sedm, osm, devět, 
deset, jedenáct, dvanáct 
a pak zase bum a bác, 
poví, která hodina končí 
nebo začíná. 

Rolničky 
Sláva, už je sníh, jedem na saních, 
kluci křičí, zvonek zní, jenom táta ztich. 
Kouká na syna, uši napíná. 
Co to slyší v rolničkách? Na co vzpomíná? 
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? 
Kašpárek maličký nebo děda Mráz? 
Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich? 
Maminčiny písničky, vánoce a sníh. 
Zvonky z dětských let, rozezvoňte svět! 
Těm, co už jsou dospělí, ať je znova pět! 
Zvoňte zlehýnka, stačí chvilinka, 
vzpomínka jak rolničky v srdci zacinká. 
Rolničky, rolničky……. 

Veselé vánoce 
Vánoce, vánoce přicházejí, 
zpívejme přátelé, 
po roce vánoce, vánoce přicházejí, 
šťastné a veselé. 
Proč jen děda říct si nedá, 
tluče o stůl v předsíni. 
A pak, běda, marně hledá 
kapra pod skříní. 
Naše teta peče léta 
na vánoce vánočku. 
Nereptáme, aspoň máme 
něco pro kočku. 
Vánoce, vánoce…… 

Listopad 
Listopad, listopad, 
lísteček mi na dlaň spad. 
Zlatý lístek z javora, 
zima už jde do dvora. 

Plískanice 
Prší, prší, venku zas prší. 
Voda nám zacáká kalhoty, nateče do boty. 
Vlasy jak vodníci máme, 
doma zas naťapáme. 
Baví, moc nás to baví, 
hopsat si z louže a do louže,  
zatím to neklouže. 
Až mrazík dupne, tak hned, hned 
– na kaluži bude led! 

Pět malých dýní 
Jedna malá dýně smát se chtěla, 
na schody se přikoulela,  
jedna malá dýně smát se chtěla, 
sama hlídá dům a sedí u dveří. 
Dvě malé dýně plakat chtěly, 
na schody se přikoulely. 
Dvě malé dýně plakat chtěly, 
hlídají a sedí doma u dveří. 
Tři malé dýně křičet chtěly, 
na schody se přikoulely, 
tři malé dýně křičet chtěly, 
hlídají a sedí doma u dveří. 
Čtyři malé dýně zívat chtěly, 
na schody se přikoulely, 
čtyři malé dýně zívat chtěly, 
hlídají a sedí doma u dveří. 
Pět malých dýní skákat chtělo, 
na schody se přikoulelo, 
pět malých dýní skákat chtělo, 
hlídají a sedí doma u dveří. 

Podzimní zahrádka 
Podzim je tady, přišel do zahrádek. 
Tak jako loni, barvy jak z pohádek. 
Kdo sel, sázel, ten ať sklidí. 
V zahrádkách plno lidí. 
Jablíčka v trávě, jablíčka na stromě. 
Seber je všechna a žádné nevynech. 
Plné koše vitamínů, zdravíčko pro rodinu. 
Ze švestek, hrušek – koláče, kompoty, 
brambory, zelí – na zdravé dobroty. 
Hodně práce a plná spíž, 
každý den zima je blíž. 

Jaro, léto, podzim, zima 
Jaro, léto, podzim, zima, to je celý rok. 
Stejně letos jako loni, tak i na přesrok. 
Ref.: Po jaru je vždycky léto, podzim po létu, 
a nežli se nadějeme, zima už je tu. 
Když je jaro v plné kráse, když má zelenou, 
na trávníku kluci hrají s míčem kopanou. 
Ref.: 
Když se hlásí horké léto, rostou jahody, 
sejdeme se všichni spolu někde u vody. 
Ref.: 
Na podzim, když padá listí z líp a z javorů, 
páni draci koukají se lidem do dvorů. 
Ref.: 
A když je tu bílá zima, už jsme na konci, 
chcete-li, tak nashledanou někde na kopci. 
Ref.: 

Do školky 
Pozdravíme – dobré ráno, dobrý den, dobrý den! 
Při pondělku jsme tu zase na týden. 
Poznáváme nové věci, nové děti, 
malujeme, zpíváme – den uteče ti. 

Když něco chci – poprosím a děkuji, děkuji, 
kamarádi se mě vůbec nebojí. 
Nekoušu a neperu se v jednom kuse, 
staré lidi pustím sednout v autobuse. 

Mýdlo, pastu, kartáček mám v dosahu, v dosahu, 
vodu ale necákám na podlahu. 
Po sobě vždy uklidím si svoji hračku – 
a už mažu na zahradu, na houpačku. 

Šlapeme si po cestě na výletě, výletě, 
naše země nejhezčí je na světě! 
Města, lesy, pole, potoky, rybníky -  
netušili jsme, že svět je tak veliký.